Autor otázek Nicola Proňko, říjen 2021
Odpovědi Mgr. Pavla Kůsová
Proč jste se začala o fyzioterapii zajímat, jaká byla vaše motivace?
Pocházím ze zdravotnické rodiny, takže pečování a léčení mne provází celý život. Maminka i babička byly zdravotní sestry, tatínek je lékař. Od mala jsem chtěla pomáhat zvířatům a mířila ke studiu na veterinární fakultu do Brna. Jenže pak jsem si zkusila jedno léto jezdit s naším místním panem veterinářem a přístup majitelů zvířat mne natolik odradil, že jsem se raději vydala cestou ochrany přírody.
Nakonec jsem se ale oklikou k pečování o zvířata vrátila. A jak jinak – mohl za to můj vlastní kůň. I přesto, že byl od narození rozmazlovaným jedináčkem, který měl spoustu času na to správně dorůst, v 7letech se u něj objevily vracející se výrazné pohybové obtíže, které začaly zlomeným špičákem v horní čelisti a promítly se jako bolavá záda, vracející se bloky beder, SI skloubení, oteklými koleny a velkým zhoršením pohybového rozsahu. Kvůli tomu jsem začala víc a víc studovat možnosti, které má majitel koně v této oblasti. Chiropraktik u nás byl pomalu každý měsíc, naučila jsem se kvůli němu masáže fascií u Kateřiny Kumble, změnila typ trimu jeho kopyt na HGM trim podle Maureen Tierney s pomocí Kristiny Koudelové. Ale pořád mi chyběla možnost svému koni pomoci sama. A tak jsem využila možnosti zúčastnit se kurzu "Seminář sportovní veterinární chiropraxe psů a koní" pod vedením skvělé chiropraktičky MVDr. Helenky Pokorové.
Jaké vzdělání ohledně fyzioterapie máte a bylo těžké se vzdělávat v České republice? Máte nějaké další plány ohledně vzdělání do budoucna?
Vzdělání dospělého člověka v této oblasti je v naší republice celkem problematické. Aktuálně velice vítám aktivity Andrei Dunové a Institutu zdraví zvířat (https://institutzdravizvirat.cz/), který připravuje kompletní vzdělávací program i pro nás, co nemáme veterinární vzdělání. U psů se to již podařilo, pevně věřím, že se brzy vše podaří i u velkých zvířat. Následně tedy plánuji pokračovat s jejich systémem vzdělávání, neboť do budoucna hrozí, že nebude možné ošetřovat zvířata bez veterinárního nebo podobného vzdělání, které bude uznané. Aktuálně je to volná živnost bez nutnosti dokládat vzdělání, ale jsou velké tlaky na změnu.
Původním vzděláním jsem přírodovědec, mám vystudovanou Karlovu Univerzitu, Přírodovědeckou fakultu, obor Ochrany a tvorby životního prostředí, prošla jsem standardním vzděláním ve smyslu obecné anatomie a biologie zvířat.
Kurzy z oblasti péče o pohybový aparát zvířat (od roku 2017): Nauč se číst svého koně I. a II. – Ing. Katka Kumble Seminář sportovní veterinární chiropraxe psů a koní – MVDr. Helena Pokorová Manuální lymfodrenáž koní a úvod do krania koní s K. Kumble První pomoc pro koně – MVDr. Věra Benešová Online kurz EQ50: Equine Body Worker Pre-Course Distance Learning and Equine Anatomy Distance Learning – Equinology INC, Debranne Pattilo, MEEBW Equine Touch – základní kurz – level 1 – s Veronikou Kratochvílovou Fasciální řetězce a propriocepce – Ing. Katka Kumble
Pomalu a postupně sbírám další informace a ráda bych využila možnosti následného vzdělávání právě u Institutu zvířat pro terapeuta velkých zvířat. Další metou je ošetřování jezdců, kterou jsem lehce naťukla při kurzu Equine Touch.
Mohla byste ve stručnosti říci, čím se veterinární fyzioterapie liší od ostatních terapií a jak může pomoci našim koním?
Tady je třeba se asi trochu zastavit. V dnešní době dostupných informací a metod je často používán název fyzioterapie pro všechny pečující praktiky.
Zjednodušeně je možné to asi takto použít, nicméně v historickém pohledu existuje fyzioterapie jakožto konvenční metoda zabývající se diagnostikou, léčbou a prevencí poruch pohybového systému nejdříve člověka, později i zvířat vedle alternativních metod, které zahrnují chiropraxi, osteopatii, kraniosakrální osteopatii, akupunkturu, Dornovu metodu atd.
Veterinární fyzioterapie patří spíše ke konvenčním metodám diagnostiky, léčby a prevence poruch pohybového aparátu – často zahrnuje hydroterapii, laser, elektroterapie, magnetoterapii apod. Samozřejmě zahrnuje i manuální metodiky, aby bylo možné zvíře vyšetřit – rozsah pohybu jednotlivých částí, identifikace problémové oblasti apod. Mnoho terapeutů nezůstává jen u naučených konvenčních metod, ale vzdělávají se i v alternativních metodách typu chiropraxe, Dornova metoda, osteopatie apod.
Záleží tedy na vzdělání daného terapeuta, neboť to určuje, jaké metody je schopen uplatnit při ošetření zvířete. Každá metoda má svá pro a proti, určitě bude mít i své zastánce a odpůrce, jako všechno. Osobně kombinuji chiropraktické ošetření s fasciální manipulací a často i kraniosakrální terapií. Čím starší pacient, případně čím bolavější, tím jemnější metodu volím. Vždy sleduji dané zvíře a postupuji tak, abychom byli při terapii na jedné vlně a terapie měla co nejvyšší účinek. U starých koní bez známé historie volím většinou kombinaci fasciální manipulace a kraniosakrální terapie. Je-li potřeba využití chiropraxe, pak je vhodné provést rentgenologické vyšetření dané oblasti a zkonzultovat ošetření s veterinárním lékařem.
Ošetření by mělo u koně zlepšit pohyblivost, snížit zatuhnutí svalových skupin, uvolnit nahromaděné toxiny a stres. Dají se ošetřovat i okolí ran, či jizvy a pomoci tak rychlejší rekonvalescenci a zmenšení jizvy. Koně často u ošetření zívají, žvýkají, oklepávají se, přivírají oči atd. Vše jsou známky uvolněného stresu a tyto projevy jsou ujištěním, že ošetření postupuje správným směrem. Vyřešením kompenzací a blokád pomáháme koni s návratem k původní pohyblivosti, a tak umožňujeme zlepšit jeho kondici, nasvalovat správné skupiny svalů vhodnou prací, které nebrání fyzická omezení způsobená blokádami.
Určitě by se mělo stát standardem pravidelné ošetřování našich koní, ale i jezdců. Hodně lidí si neuvědomuje, že koně často kompenzují nejen svou křivost, ale také křivost svého jezdce. Jste-li křiví s vaším koněm stejně (myslím tím stranově), pak se vám křivost významně potencuje a prohlubuje až do viditelných změn v osvalení koně, schopnosti ohnutí na obě ruce, nacválání na obě ruce apod. Jakou metodu majitelé pro sebe a své koně zvolí je samozřejmě na nich. Vždy by měli vidět po ošetření zlepšení jak u koně, tak u sebe. Je vhodné vyzkoušet více terapeutů a metod, abyste viděli, jak to na vás i vašeho koně působí. A ideálně ošetření podstupovat alespoň jednou za rok.
Proč a kdy vás lidé kontaktují?
Většina majitelů se ozve při projevu bolavých zad. Kůň uhýbá před kartáčem, nechce se nechat nasedlat, nepostojí u nasedání. Další častým důvodem je, že kůň delší dobu kulhá/nechodí čistě bez zjevné příčiny. Případně veterinární lékař doporučí chiropraktické ošetření.
Málokdo si uvědomuje, že by ošetření mělo být pravidlem po větších úrazech či dlouhodobějším kulhání, kdy je třeba povolit následně vzniklé kompenzace – např. kůň kulhá na levou přední končetinu. A aby ho to tolik nebolelo, přitahuje tuto končetinu více k tělu a vytváří si zatuhlé svaly v oblasti levého ramene, levé lopatky, levé strany prsních svalů, stejně jako levé strany krku. Od toho vznikají následné kompenzace v diagonále od zraněné nohy, tedy postupně vzniknou zatuhlé svaly zad i v oblasti beder (tam většinou v pravé straně více), pravé zádi a pravé zadní končetiny. Když se končetina uzdraví, potřebuje kůň povolit vzniklé kompenzace, aby se mohl opět volně pohybovat. Proto často po úrazech zůstávají koně zatuhlí a nechodí čistě i když už je původní úraz zahojený, protože se nikdo nezabýval zbytkem těla. Vše je propojeno se vším, celé tělo je propojeno fasciemi, v různých vrstvách obalují vše v těle a propojují celého koně od pysků až po kopyto zadní nohy. Je tedy jasné, že díky tomu úraz v jedné části těla vždy ovlivní celý systém.
Proč myslíte, že fyzioterapie má i hodně odpůrců, kteří říkají, že jsou ošetření jen způsob, jak vytáhnout z lidí peníze?
Hodně lidí argumentuje tím, že dříve koně žádné fyzioterapeuty nepotřebovali a taky fungovali dlouhé roky a že je to výmysl ze západu. Spíše je to ale změnou managementu, která proběhla v průběhu 90let minulého století, kdy se koně z pravidelného pracovního režimu přesunuli do pastevních ustájení, kde mají výrazně volnější režim a méně práce. A i když hodně věcí může stálý pohyb po pastvinách opravdu vyřešit, vznik subluxací a blokád je v tomto typu ustájení poměrně častý. Vždycky všem říkám, že nejlepší terapeut je pro svého koně jeho aktivní majitel. Sama jsem prošla několika klasickými stájemi minulého i nového režimu (1987 – 1998) a u všech je jedno společné – koně měli denní péči. Ať už šlo o denní čištění před prací, po práci minimální vyvíchování, pravidelný pohyb pod trenéry, volno mívali jeden až dva dny, jinak chodili minimálně pod děti na lonž. Dnešní koně žijí na pastvinách, majitelé na ně mívají čas v lepším případě 4x týdně, v horším třeba jen jednou a žijí v představě, že kůň na pastevku se vypohybuje sám a nepotřebuje v podstatě nic. Ale i koně jsou křiví a když je nikdo neučí chodit jinak, nosit se lépe a nasvalovat správné skupiny svalů, tak si samozřejmě po pastvinách chodí, jak je jim nejvíc pohodlné. Tím si prohlubují své přirozené křivosti. A od toho už je jen krůček k tvorbě blokád a subluxací. Zvláště, když pak přijde zátěž v podobě jezdce. Nejhorší kombinace je netrénovaný kůň a netrénovaný jezdec. Kůň nemá tělo připraveno na nesení sebe, natož jezdce a jezdec mu to neulehčuje, neboť také není v nejlepší kondici. Řešením je pravidelná péče, pravidelná práce jak koně, tak jezdce. A alespoň jednou za rok nechat celý systém zkontrolovat nejen u koně, ale ideálně i u sebe.
A nakonec se jen zeptám, jaké jsou možnosti fyzioterapie, které může majitel provádět sám bez terapeuta?
Určitě. Ideální je pořídit si měkké masážní hřbílko (takové, které je ohebné a dobře se přizpůsobí koňskému tělu) a koně pravidelně masírovat během čištění. Je dobré masírovat hlavní svalové skupiny – krk, záda, bedra, záď, stehna. Vždy by se to koni mělo líbit. U hodně zatuhlých svalů je dobré masírovat pravidelně, tlak je třeba přizpůsobit tomu, co koník vyžaduje. Nejlepší je masírovat jak před ježděním, tak po něm. Často vidím, jak lidé po ježdění koně akorát odsedlají a pustí jej do výběhu bez vyčištění a namasírování. Přitom zahřáté svaly se masírují nejlépe.
Další možností je protahování – za pamlskem, za rukou, opět dle koníka. Nejlepší je protahování směrem dopředu – k hrudní kosti, ke karpu, ke kopytům, postupně žádat koníka o hlubší protažení nejen ke kopytům, ale i mezi ně a za ně. Vytažení dopředu a nahoru opět za pamlskem protahuje hezky spodní linii krku od spodní čelisti až pod prsní svaly.
Pak protahování do stran – za pamlskem vedeme nos koně k žebrům, ke kyčelnímu hrbolu, postupně měníme výšku, ve které o protažení žádáme – ve výšce kyčelního hrbolu, ve výšce ramene, ve výšce lokte. Ze začátku to nepůjde koníkovi úplně snadno, postupujeme pomalu a snahou je, aby byl koník ochotný se ohýbat pomalu a postupně, neděláme rychlé pohyby. Ohýbáme na obě strany stejně, ale vždy je jedna strana víc zkrácená a koník se tam hůře ohýbá, postupujte proto vždy jemně a postupně zvyšujeme požadavek. Po práci je protahování lepší, svaly jsou zahřáté a uvolněné, protahují se lépe a hrozí menší riziko poranění.